Je neděle. Jak si žijeme? Dobře si žijeme. Anežka je zapsaná do školy, ještě čekáme na vyrozumění, že ji vzali na školu Horymírova, ale moc bych se divila, kdyby ji nevzali. Ani mě nenapadlo ji na ten zápis nějak připravovat, třeba jí říct, jakou písničku zazpívat, ale zvládla to perfektně, taky ve školce se připravovali. Bude mít od první třídy angličtinu.
Emilka chodí do školky, bez problémů, akorát špatně mluví, a ve školce asi ani to málo neřekne, ale snad se zlepší. I naše paní doktor tvrdila, že je předčasné něco řešit, že se děti ve školce rozmluví. S Anež se Emilka srovnávat nedá, takže budeme čekat. Vzhledem k tomu, že jsem unemployed, chodím pro obě v poledne do školky. Dopoledne se většinou učím, pak jdu pro ně a pak se tak různě flákáme.
Co se týče učení, baví mě to, i když to bude velmi pravděpodobně k ničemu, přečetla jsem si náhodou, kolik se hlásí na ty moje obory lidí a okamžitě jsem ztratila motivaci. Hlavně na tu angličtinu v Olomouci to je masakr. Ale včera jsem si dělala maturitní test a měla jsem to na 97,5%, takže se mi trochu zvedla nálada. Pořád se snažím odpoutat od těchto všech malicherností, vím, že by mě neměly dojebávat takovéto věci, v hloubi duše to vím, jenom je zatím těžké uvědomovat si to stále.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat