Dlouho jsem nepsala, bo jsem řešila svou situaci, taky byly prázdniny, a tak nebyla chuť. Prázdniny jsme si užili parádně, vlastně jsme doma více nebyli než byli a v balení sakůpaků jsem už expert. Dvoutýdenní rodinná dovolená proběhla na Malé Morávce v historické dřevěné chalupě u lanovky na Kopřivné. Byly problémy s vodou, majitelé se ukázali být trochu nepraktičtí, ale nakonec všechno dobře dopadlo.
Co se týká mého duševního rozpoložení po prožitém otřesu, tak až teď mám pocit, že se s tím srovnávám. Na začátku září mě dokonce odvezla záchranka, tam mi dali kapák s hořčíkem a výživou a poslali domů. Brala jsem hořčík, ještě beru, ale dlouho mi bylo fyzicky slabo. Myslím si, že tělo odneslo ten stres. Teď je líp, ale stopro to není. Dívám se na nabídky práce, práci projektanta dopravních staveb neseženu, není ani pro vysokoškoláky. V pozemních stavbách nemám praxi, na rozpočtáře taky skoro všude chtějí praxi. Kdybych moc chtěla, myslím, že bych časem něco sehnala. Jenže.... dopravní stavby mě bavily, pozemní jsou pro mě těžší a dělat rozpočty je nuda jako prase. Mám taky pocit (a měla jsem ho už před časem), že doba stavařiny je pryč, že teď je čas dělat něco jiného. Zatím se tedy držím původního plánu, podat si přihlášku na výšku do Ostravy i do Olomouce na učitelství, v Olomouci čeština-angličtina, v Ově čeština-občanka. Dostat se tam je těžké, ale připravuju se. Sociologie, dějepis, anglina a ještě přiberu občanku. Pokud se nedostanu, budu uvažovat o nějaké rekvalifikaci, zatím nevím. Zatím si zvykám na to být nezaměstnaná, že to není stejné jako mít lepru.
No nic, o dětech napíšu příště, jak se máme fajn a tak.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat