Odpoledne jedeme do Hamer. Nevím, na jak dlouho,hlavně kvůli mamě asi dlouho. Je furt na tom špatně se zádama, nemůže být v Hamrách sama a já jsem jediná, kdo tam může být s ní dlouhodobě. Takže letošní prázdniny prakticky doma s děckama nejsme. Týden jsme strávili u Žermanické přehrady, začínám to tam mít ráda, pak týden doma a dva týdny v Čechách u České Lípy. Teď pár dní doma a zas pryč. Dovolená v severních Čechách se docela vydařila, poznali jsme pro nás cizí krajinu, typickou skalními útvary a borovicovými lesy a rybníky s písčitými plážemi. Akorát jsem si představovala, že když budeme bydlet uprostřed koňského ranče, že se Anežka vyblbne s koňmi, což se nestalo, paní majitelce jsme byli ukradení. Anežka ale krmila a vodila hříbě, aspoň něco. Nezapomenu na koupaliště ve Sloupu v Čechách, celkově ta dědina je moc příjemná, spoustu míst k vidění a různých možností pro vycházky.
Na tatu myslím často, když mě chce ten uvnitř dojebat, tak mi připomene ten poslední měsíc, když mě nechce dojebat, myslím na to, co jsem s ním zažila kdysi. Jde o to zvyknout si na to, že ten člověk je někde pryč, kam já nemám přístup.
Co se týče školy, mám druhý ročník za sebou. Byla to hrozná práce a Praktický jazyk i hrozné nervy. Ani nevím, jak jsem to udělala. Sice se pořád zlepšuju, ale celkově pořád nic moc, chtělo by to být s tou anglinou v každodenním kontaktu. A v červenci jsem na to ani nešáhla. Ještě 1.7. jsem měla poslední zkoušku, ústní z anglické literatury. Takže jsem se ten červenec vzpamatovávala, hlavně na těch Žermankách to byla neskutečná úleva. V září mám plán začít psát bakalářku, akorát že ještě nemám žádnou přípravu, musím zajít do knihovny a naštudovat teorii, knížku od Petišky teď čtu. Musím něco sesmolit ještě než začne ten frmol, hlavně se z toho nesmím zbláznit. Ale stejně jsem dobrá, že jsem ten letošek dala. Zas mám super podmínky, když nechodím do práce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat