Je po Vánocích. Letos nebyly drahé dary, Ježíšek neměl tolika peněz, protože platí dva byty. Byt není stále prodaný, ještě furt jsme asi nad reálnou cenou. Teď 670000. Tak půjdem dolů. Letošní Vánoce byly moje poslední na rodičáku, příští rok budu buď v pracovním procesu, nebo na úřadu práce. Na jaře proběhne zápis do školky.
Jinak, Anež chytla ve kolce parádního bacila, kterým nakazila postupně Radka i mě, teď je asi na řadě Emilka. Anežka poprvé v životě nafasovala chemoterapeutika na průdušky, zároveň měla zánět v oku a pravděpodobně i v uchu, teď má zhoršený sluch, takže budeme muset zajít na ušní. Brala na zánět v uchu lék, ale asi pozdě, takže je třeba, aby se jí do ucha někdo mrknul.
Ve školce jsme v prosinci moc nebyli, stihla ještě Mikuláše a čertovský den, byla za čerta. S Emilkou nic nového, trénujem na nočník, musím ju posadit co hodinu a půl, jinak se počurá. Ale půjde to. Mluvení furt slabota, boty si teď nesundává, tak kotník fixujem.
Asi to psaní nechám na jindy, jsem ještě stručnější než obvykle, bo jsem nemocná a celkově bez nálady. A to si kolikrát říkám, že jsem na tom psychicky dobře a pak onemocním, před měsícem teploty, pak močový měchýř a teď krk, takže když tělo onemocní, něco je špatně. Posledních několik zim nestíhám, hlavně ledviny, tu virózu teď přinesla Anež a nakazila jsem se až od Radka (kurňa, jak?). Před rokem jsem byla vyříznout tu bublinu na močovodu, tak tam to teď necítím, bolí mě to v močáku. Od loňska jsem měla chemo, tak jsem si je naordinovala.
Asi je čas odlehčit hmotu, roky jsem se duchovně zanedbávala, teď to potřebuju napravit, bo příští rok bude náročný, zřejmě, třeba půjde všechno hladce, ale bez tohoto se nedají zvládat mezníky života. Končím, jsem moc vážná a předposraná.
Mám se moc fajn, doufám, že Anežčiny uši jsou přechodná záležitost, kdyby ne, taky to zvládnem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat