Boží hod...
Tak to shrnu... Emi začala chodit ve 14,5 měsících, po pár dnech nám začalo být jasné, že vytáčí levou nožku ven, tak pod úhlem 45st. Byli jsme s ní i u doktorky, ta řekla, že se to asi spraví samo a že když ne, pošle nás na ortopedii, na 18 měsíční prohlídce uvidíme. Teď se mi zdá, že se jí to pomalu zlepšuje, snad to nebudeme muset řešit. S mluvením stále nic, jen tu svoji hatmatilku. Ani mama, tata. Ona asi bude nemluvná nebo co. Jinak je šikovná, teď máme období prohlížení dětských časopisů, ukáže na obrázek, já řeknu, co tam je a tak pořád dokola. I jedna knížka pro děti ji baví. Taky bude mít určitě lepší hudební sluch než Anež, na hudbu reaguje intenzivněji, když jí někdy zpívám, tak mě poslouchá, Anežku to nikdy moc nebavilo. Anežka taky doteď nezazpívá písničku, melodii nedrží, jenom velmi přibližně, takže to žádný zázrak nebude. Teda, pokud to vezmu podle sebe, kdy jsem uměla zazpívat čistě písničku v necelých třech letech. Další oblíbená zábava Emili, roztahat člověče nezlob se a hrát si s figurkama. Anebo kreslit, pastelkama, gelovkama nebo fixama na tabuli.
Anežka je taky šikovná, jak jsem četla o štírech, že začínají se sexem už v mateřské školce, tak Anežka už má galána, jak řekla babi Hilda. Vojtíšek, nejlepší kamarád z Medvídka. A Anežko, taky si dáváte někdy pusinky, ptá se babi Hilda. Ne, babi, to je fuj, se pusinkovat, Vojtíšek je můj kamarád. Ale vodí se za ruce a když není Vojta ve školce, Anežka si neobleče ani zástěrku. Na co, že? :-)
Ještě napíšu, jak dopadly neštovice. Emili je pochopitelně po dvou týdnech taky chytla a chalupu s bandou jsme stihli, protože byla 12. den po výsevu, což naše doktorka považuje za neinfekční stav. Zuzana s miminem měla obavy, ale uklidnila jsem ji, že s infekčním děckem bych určitě nejela na chalupu plnou děcek. Ona si asi myslela, že jsem třeba úplně blbá. Takže obě holky to mají za sebou, taky dobře.
Co se týče Anežky, huba jí jede a nějak mi zmoudřela. Je vyloženě mateřský typ, ochranitelský. Má ráda děti, těší se, až je bude mít, až si najde manžela a bude mít rodinu. Už se mě i ptala, jak se ty miminka rodí. Taky se ptala, jak se dostanou do bříška, ale to jsem zatím jenom letmo opsala, nic konkrétního. Myslela jsem, že mi tyto řeči budou vadit, ale ona je tak bezprostřední, že mi to ani nepřijde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

Žádné komentáře:
Okomentovat