Pěkně ten blog flákám, ale nějak není čas ani nálada. Naše Milinka má už dva a půl měsíce. Je to náročné, ale teď už bude jen líp, ještě tak Mili naučit usínat samu a je vystaráno. Měly jsme problémy (a stále trochu máme) s kojením, je slabý jedlík. Měla jsem o ni strach, dělá si velké pauzy, i šestihodinové, mezi kojeními a přibírání asi taky nebude nic moc. Koupila jsem si odsávačku, abych nepřišla o mlíko a Radek koupil nutrilon, pro zichr. Snad nebude třeba. Na tříměsíční prohlídce se dozvím, kolik přibrala, jestli to stačí. Ale víc mlíka do ní stejně nedostanu. Měla, chuděrka, pořád rýmu, asi měsíc, odsávala jsem vysavačem, teď už je to naštěstí pryč. A jinak je dlouhá a štíhlá a moc hezká. Modrá kukadla a pěkná hlavinka. Oheň na noze nemizí, naopak, ještě se na tom fleku udělaly nové sytě červené, trochu vystouplé čočky. Ale neřeším to, uvidíme, co bude, Anežce taky ten hemangiom na víčku začal mizet až tak kolem půlroku. Zatím mi teda vůbec nejde skloubit péči o superaktivní a žárlící Anežku s péčí o mimino, dost často na Anežku řvu, což mě následně sere. Do školky ji vodím po-stř, ve čtvrtek a pátek je doma. Ráno vypravit obě děti je nářez, ale už si zvykám. Pak mám aspoň dost času starat s o Mili, aniž by po mně Anežka furt něco nechtěla a taky nemusím vařit. Ty čtvrtky a pátky jsou o dost těžší, i když odpadá ta ranní výprava do školky.
Ve školce je to prima, měli teď dva karnevaly, furt jsou divadla, učitelky jsou obdivuhodné, nechápu, kde berou tu trpělivost a myslím, že jsme měli štěstí. Anežce se ráno do školky většinou nechce, protože ví, že jsme doma, tak se asi cítí poněkud odstrčená, proto taky ji tam dávám jen na ty tři dny, abych toto vyvážila. Aby měla výhody školky a výhody toho, že může být s mamou a sestrou doma. No, jinak má malou Emilku ráda, akorát ju sere, že na ni nemáme tolik času.
Tak budu teď častěji psát, abych měla památku, už se situace snad uklidní a já taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat