28.11.2010

NAŠE EMILINKA SE NARODILA 22.11.2010 ve 20:10. Nakonec jsem v pondělí ráno nastoupila k porodu do nemocnice. Doktor Švub zjistil, že je hlavou dolů (ale už si nepamatuju, jestli dělal i UTZ, zřejmě jo) a řekl, že se bude vyvolávat. Vložil tabletu a řekl, že za čtyři hodiny (v 11 hodin dopoledne) přijdu znova na porodní sál a uvidíme, jak se rozjedou kontrakce. Přesunula jsem se na šestinedělí na extra pokoj a čekala jsem. Jenomže za půl hodiny mi rupla voda, vyvalila se na podlahu a valila a valila. Zavolala jsem sestru, naložili mě na vozík a jela jsem zpátky na porodní pokoj. Napojili mě na monitor, kontrakce se pěkně rozjely a vypadalo to nadějně. Bolesti nic moc, ale sestra řekla, ať radši zavolám Radkovi, že se to asi brzo rozjede. Zavolala jsem a cítila jsem, že kontrakce stabilnějí. Radek přijel a kontrakce zeslábly tak, že mě přesunuli na hekárnu. Bylo kolem poledne, doktorka mi dala druhou tabletu, která způsobila to, že stahy skoro přestaly. Radek odjel, mi dali oběd a nic se nedělo. Sem tam nějaký stah, který byl nic moc a pořád odtékala plodovka. Tak jsem se dívala na doktorku Quinnovou a pak na seriál o andělích a čuměla jsem z okna. Celé odpoledne se nic nedělo. O půl šesté jsem se dívala na Kluky v akci a pak se mi zdálo, že se kontrakce zas objevily. O půl sedmé, kdy začíná Ulice, jsem si uvědomila, že přes bolest se už nesoustředím na děj a pak to začlo, jeden stah za druhým, musela jsem je prodýchávat a bála jsem se zazvonit na sestru a taky jsem nedosáhla na zvonek, nešlo mi těch pár metrů k němu dojít. Uvědomila jsem si, že musí někdo přijít a podívat se, jak se otvírám a taky jsem nechtěla, aby porod prošvihl Radek. Zazvonila jsem, setra řekla, otevřená na 3-4prsty, jdeme na sál. Na sále byla fajn mladá asistentka, ale celkově si mě moc nevšímali, jako druhorodičky. Sestra mi dala klystýr (sama jsem ho chtěla) a bylo mi blbě, tak jsem poprosila o teploměr, který jsem hned nato rozbila, ani nevím jak. Sestry sbíraly rtuť, ale mi to bylo jedno. Byla jsem tam furt sama, tak jsem se snažila sedět na záchodě, prostě posedávat, abych byla vertikálně a jak jsem rodila poprvé. PA mi sice tvrdila, že sedění je na prd, ale pak se podívala a byla jsem na osm prstů, tak už neříkala nic. Radek přijel, když už jsem byla dost mimo. Jedna kontrakce za druhou, nestíhala jsem. Nejhorší bylo, když jsem si musela lehnout a zvednout nohy, to se stah zvládal dost blbě. Jenže to šlo tak rychle, že mi sestra za chvilku řekla, ještě třikrát stah a můžete začít tlačit. No tak to byla rychlovka. Nejdřív mi to tlačení moc nešlo, pak jsem to pochopila a tlačila, nevím, jak dlouho, ale moc dlouho ne, tak dvacet minut. Najednou jsem cítila pálení dole, to jsem věděla, že už bude brzo konec. Pak se tam najednou vyrojilo plno lidí, jedna ženská mi stlačila břicho a malá ze mě skoro vyjela, cítila jsem v rozkroku půl hlavy. Měla jsem hrozný strach, že se úplně rozervu, tak jsem ju jakoby zastavila a sestra říkala ne, ještě jednou pořádně zatlačte a bude venku, tak jsem zatlačila a byla venku. Ježíš, to byl tak parádní pocit, že jsem to zvládla. Malá si lokla plodovky, tak ji odsávali a já jsem jim říkala, ať už mi ji dají, tak mi ji dali na břicho, Radek přestřihnul pupeční šňůru. Vůbec ji neodnesli, doktorka ji prohlédla, řekla, že má na nožce naevus a že to možná zmizí, ale mi to bylo fuk. Chtěla jsem to malé zvířátko mít u sebe, tak mi ji dali, mluvila jsem na ni, ani neplakala, jen tak kňurkala. Pak jsem ji s pomocí PA přiložila k prsu, krásně se přicucla. Pobyli jsme tam s |Radkem do 22:10 a pak mě odvezli na šestinedělí na pokoj. Radek jel domů. Nemohla jsem spát, byla jsem roztřesená z výkonu. Na druhý den ráno mi ji přivezli na kojení a od devíti hodin už byla se mnou...