Abych si to zapamatovala... Dnes další kontrola, poloha podélná hlavou... Už se bojím radovat... Myslím, že radost měl i doktor a sestry, už jsem tam za exota a mají se mnou soucit, bo toto asi hned tak nezažijou. O půlnoci jsem myslela, že se rozjíždí porod, bolelo mě břicho, ale jak jsem si na ně dala francka, tak to přešlo. Dneska na monitoru byly poslíky i vidět a chodím skoro v předklonu, bo cítím, že se něco děje. V pondělí mám, pokud neporodím, dojít na vyvolání, doufám, že k němu nedojde. Ale malá se furt dost hýbe, ta poloha hlavou dolů se klidně může ještě změnit. Ptala jsem se doktora, jaký bude postup, říkal, že jak přijedu k porodu, zjistí, jak je malá otočená a podle toho se bude postupovat, ale že žádný akutní císař by hrozit neměl, nemusím se děsit. Je možné, že mě ještě ten císař nemine, ale už to fakt neovlivním, hlavně, že se nemusím strachovat, aby ho stihli ve spinálu. Ale byla by smůla, kdyby se malá ještě teď otočila, kdy cítím, že to je otázka skoro hodin. Emi, už se prosím, netoč, už budeš brzo venku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat