No, pořád je Milinka uvnitř. Termín byl předevčírem, ale tipovala jsem, že to bude později. Jenom musím napsat ty okolnosti, které porodu předcházejí. Dne 29.10. mi ještě Měch udělal ultrazvuk a odhad váhy, poloha PPH, váha 2960g. Asi měsíc předem mi říkal, že poloha je definitivní, že už nehrozí, že by se malá přetočila. A poslal mě už do porodnice. Tam, 5.11., v pátek, mi doktor Hrankay zjistil, že malá je KP. Byla jsem v šoku, pět dní před termínem, co teď. Uklidňoval mě, že se malá ještě točí a že je velká šance, že se otočí zase zpátky. Víkend nebyl nic moc, ale když jsem dorazila v pondělí zas do Vítkovic, tentokrát tam byl doktor Švub, který dělal NT, tak mě dodělal informací, že malá je tam příčně, což je indikace pro císařský řez. Jo, a odhad váhy podle něj 3600g. Musela jsem si vyřídit objednání na císaře, nástup měl být ve středu odpoledne, císař ve čtvrtek. Následovalo předoperační vyšetření (krev, moč, tlak). S náladou pod psa jsem šla domů. Tu noc jsem cítila, že hlavička, která byla nalevo, se posunula směrem dolů. Věděla jsem, že příčně už tam neleží, jenom přece jen jsem se nechtěla radovat předčasně. Ve středu jsem se sbalenou taškou nastoupila do porodnice, setra udělala příjem a jedna mladá doktorka zkontrolovala UTZ, kde byla Milka hlavou dolů!!! Sice dost vysoko, ale PPH. Radila se s doktorem Hrankayem, co se se mnou a ten rozhodl, že na císaře to není a poslal mě domů, že mám přijít v pátek, tj, dnes, 12.10., kde to se mnou probere sám primář. Do té porodnice jsem jela jak na popravu a ta úleva, když jsem jela domů, byla neskutečná. Dnes proběhla konzultace s Mantičem. V noci jsem nemohla dýchat, jak mě něco tvrdého tlačilo na plíce, byla jsem si jistá, že je to hlava, že se malá zas otočila a nemohla jsem spát, jak jsem byla zklamaná a nešťastná. Ráno jsem Radkovi řekla, že to stopro zas KP, že tam zůstanu. Ani jsem se nenasnídala. Natočili monitor, pak mě vzal Mantič, podíval se na břicho a řekl, to vypadá dobře, prohmátl, zas řekl, to vypadá dobře a na UTZ byla hlavička dole!!! Zas vysoko, ale dole. Nechápala jsem to. Marion je persona, tak vtipkoval, ale mi do smíchu nebylo, protože se mi chtělo úlevou brečet. Poslal mě domů, mám zas přijít v pondělí, už bude řešit vyvolání. Ještě mi sdělil, že poloha není definitivní, že se může změnit a podle toho se bude jednat. Pokud bude tak jak je, nic, pokud bude KP, budeme konzultovat spontánní porod, nebo císaře (i podle odhadu váhy) a pokud bude příčně, půjdu na císaře hned.
Vždycky, když je mi nejhůř, jako bych Milku slyšela, jak mě uklidňuje, ať jí víc věřím, ale nevím, jak to dopadne, tak klidná nejsem. Teď ani nevidím na klávesnici. Pokud dojde na císaře, budu to brát jako osobní selhání, proč se malá nechce normálně narodit, mám pocit viny, že jsem ji pořádně na svět nepřivítala, že jsem se jí v těhotenství dost nevěnovala. Tak ji pořád prosím za odpuštění a mluvím na ni, ať už přijde, že ji budeme mít rádi a že se s námi bude mít dobře. Měla jsem nejdřív z císaře strach, ale teď už je mi to jedno, jenom nechci mít vůči malé hned na začátku nějaký dluh. Takže budu doufat, že už se neotočí, že brzo porodím normálně, nejhůř vyvolávaně.
Žádné komentáře:
Okomentovat