Prosím tě, odpusť mi to! Na ničem jiném mi nezáleží. I kdyby to dopadlo všechno dobře, nevím, jestli si to, že jsem tě ohrozila, někdy odpustím. Mám hrozný strach, že se tě ta jehla dotkla, že si to třeba rozmyslíš a nepůjdeš ke mně. Myslela jsem si, že jsem s tím jakž takž srovnaná, ale tentokrát mám z celého zákroku tak špatný pocit, že lituju toho, že jsem ho podstoupila. A ty řeči doktora mi taky nepřidaly. Co doktor, to názor, už mě to unavuje, řešit jejich nesystémovost. Přehnaná diagnostika, psychický tlak, už to nikdy nechci zažít. To vím jistě. Vím, že až Anežka bude jednou čekat dítě, nebude podstupovat to, co já teď. I když ani teď mě nikdo "nenutil", jen "doporučoval". Jeden horší test než druhý. Jsem taky zklamaná ze sebe, že nejsem schopna čelit strachu, že jsem se zbaběle zařadila do stáda. Ach jo, kdybych tak měla odvahu dělat správné věci... Modlím se a ještě jednou se na mě nezlob, maminka je hloupá a ustrašená ovce, ale má tě moc ráda.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat