Za sebou mám první skríning. Přesnost je údajně kolem 90%, program spočítal, že riziko Downova syndromu je u mě 1:29000. Jen podle věku 1:170. Takže je mi asi tak 5 let, podle těch jejich tabulek. :-) Blbé je, že tento test se zaměřuje hlavně na Downa, který je sice na prd, ale jsou i horší syndromy. Doktor se mě ptal, jestli budu chtít i ten tripl, zeptala jsem se ho, jestli se zaměřuje i na jiné vady, a on pravil, že jo, takže počkám ještě na výsledky tripla a pak zajdu ke genetikovi na poradu. Ten tripl vychází často falešně pozitivní, ale sama jsem překvapena, jak zatím vůbec nepanikařím, stresuju se přiměřeně. Funguje mateřský instinkt, moje strachy proti ochraně miminka ve mně. Radila jsem se předběžně s Radkem, co budem dělat, pokud triply vyjdou dobře, on na té amnio netrvá, moc mi tím pomohl, že se opravdu můžu rozhodnout až na poslední chvíli a bez tlaku. Předpokládám, že genetik mě při dobrých výsledcích do amnia taky tlačit nebude, že bude jen doporučovat, nechávám to hodně na něm, co řekne a pak se rozhodnem.
Od té doby, co beru ty vitamíny pro těhotné, únava celkem polevila a ten žaludek sice pořád špatně tráví, ale už mě nenatahuje každou hodinu. Pomalinku je mi líp a líp.
Co je nového u Anežky. Furt jí huba jede, mele a mele, sice pěkně patlá, ale rozumět jí celkem je. Vzteká se taky pěkně, jsou to furt boje, ale kolikrát se musím spíš smát tomu divadlu, co předvádí. Když to přežene, dostane na zadek, odejde trucovat do ložnice, stoupne si před zrcadlo a srdceryvně pláče. Pláč tahá až z paty, hezky se lituje, pak si utře slzy a jde vymýšlet nové lotroviny. :-) Jinak je zdravá jak řípa (klepu to), tak zdravé děcko aby pohledal. Na spaní má plínku, zatím nemám odvahu nechat ji bez, nevím, jak dlouho bych prala ty peřiny, než by na to přišla, nechce se mi. Jinak přes den se počurá jen výjimečně, a to ještě nevím, jestli to není třeba z trucu. Už i rozlišuje čurkat, kakat, čurá venku do trávy, je to pohoda. Je ostříhaná od paní holičky, má takové pážecí mikádko :-), ale pořád lepší, než ten paganini, co ho měla na hlavě předtím. Už zas začnu fotit, tři měsíce jsem nic nevyfotila.
No a zpráva, která mi udělá každý rok mimořádnou radost: HAMRY LETOS BUDOU!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat