Před chvilkou jsem si přečetla, že Diny včera zemřel manžel. Sleduju její rodinu přes rok, loni jsem jim přispěla pár penězi pro malou Klárku, jsou to fajn lidi a Diny je osobnost, která se jen tak nevidí. Ne že bych s ní ve všem souhlasila, ale je to neobyčejně silná a zároveň citlivá ženská, která to má v hlavě dost srovnané. Zůstala se čtyřmi dětmi sama, naštěstí má kromě rodiny i plno přátel na B-C, kde okamžitě rozjeli pomoc, jak finanční, tak právní, i psychickou. Co bude teď, v tom nejhorším období, netuším, ale vím, že to Diny nakonec zvládne, právě proto je tak silná, aby mohla zvládat i ty nejtěžší okamžiky.
Anežka se teď tak zlepšuje ve všem... v mluvení i nočníkování, doma se prakticky už nepočůrává a dneska jsem to riskla a malá šla odpoledne ven bez plenky a zvládla to. V šopingu jsem ji dala vyčůrat a stačilo to. Ale stejně mě naštvala, ztratily jsme čepici, podle mě ji Aňuša vyhodila v OBI na zem, celý obchod jsem pak projela a nic, byla jsem tak naštvaná a chtěla jsem rychle napravit situaci a koupila jsem novou předraženou čepku v HM. Když jsem utratila poslední dvě stovky za čepku, šla jsem vybrat do bankomatu, stojím ve frontě a vidím, že se na mě Anežka nějak jinak dívá z kočárku. Ptám se jí, copak je Anežko a ona tak potichu, opatrně odpovídá, auto... Stály jsme kousek od jejího oblíbeného autíčka na desetikorunu a ona věděla, že se mama zlobí a bála se říct si nahlas, tak jak je zvyklá. Přišlo mi to tak směšné, že mě přešla zlost, Anežka se za trest svezla na autíčku a ještě si šla pohrát do dětského koutku. :-)
Finišuju s kalendářem pro Anežku, rychle splácám i ten pro Vojtu a je to třeba poslat na tisk.
Už aby se ten Radek vrátil, je na odpolední, má přijít za chvilu domů...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat