Dneska je Anežky. Od babiček a tety už dostala drobnosti, odpoledne jí taky něco koupíme.
Už je skoro po zimě, ze země lezou sněženky a sníh rychle taje. Po posledním běžkování (letos 3x) jsem si přetáhla skoliotická záda, bolí mě, ale stejně už jsem naštelovaná na jaro a sníh na horách stojí za houby, takže mě to nemusí mrzet.
Proběhlo očkování priorixem, první dávka. Tak snad nebude reakce.
Taky jsme byli plavčit v krásném aquaparku v Kravařích, je to tam super.
Nebýt toho, že často myslím na to, co budu dělat po rodičáku, jsem absolutně bez starostí.
Anežce rostou horní zuby, vlásky má dlouhé, asi jí je brzo trochu zkrátím.
Minule jsem si uvědomila, jak s narozením Anežky začínám častěji myslet na smrt a stáří, jakoby mi až teď začalo docházet, jak ten čas běží. Vracím se s ní do dětství, na svém místě vidím rodiče, pak si uvědomím, že už jsou postarší a jak to uteklo. Myslím, že mám větší strach o ně, než o sebe. Naštěstí jsou relativně zdraví a fit a problémy stáří ještě neřešíme.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat