14.3.2009

Už půjdu spát, ale ještě internetuju... viděla jsem teď fotky holčičky, kterou sleduju po netu na blogu, co píše její mamka. Holčička zkouší ovládat el. vozíček, drandí po chodníku. Zabolelo mě u srdce, když jsem ty fotky viděla, pořád mám tendenci srovnávat Klárku s Anežkou. Nemocná a zdravá holčička. Kruci, ale tak se k tomu přistupovat nedá. Nemůžeme srovnávat nesrovnatelné. Nemůžeme žít v iluzích, porovnávání s někým jiným, sny o něčem, co není reálné k ničemu nevedou. Proč je tak těžké smířit se se situací, kdy je nemocné naše dítě? Je to mix důvodů... je to moje vina, že dítě je nemocné, strach o dítě, jak se samo vyrovná se svým omezením... Dneska už na nic nepřijdu, ale třeba zítra...