Do Vánoc je týden. Po sněhu ani památky, teploty jsou mírně nad nulou. Jsem si všimla, že Anežce ty dva spodní zubečky rostou pěkně nakřivo, vypadá to, že naše holčička dokonalá nebude... :-) Jinak je to takový mazel, spíš se furt musí nosit, a to když píšu furt, tak to tak je. Bohužel se mi to mockrát nehodí, tak ju odbydu, no, co se dá dělat. - Ach jo, uklízet bych měla, jsem tak psychicky unavená, že se nezmůžu na nic, ve chvílích volna čumím před sebe, nebo internetuju a nechce se mi nic. A že by mi zrovna pohyb prospěl...
Už je večer, den byl vcelku hrozný, kromě toho, že jsem na Anežku řvala (vždycky začne plakat), byla ještě story na poště, dávám tu okopírovaný článek, který jsem napsala v podvečer babám na e-mimino:
Napíšu vám příběh o tom, jak jsem letos posílala pohlednice. Už několik let tento prazvyk nedodržuju, ale vzhledem k tomu, že Radkova rodina pohlednice stále posílá, chtěla jsem jim udělat radost a v sobotu zakoupila dvě pohlednice, jednu pro tchýni a druhou pro švagryni. Až doma jsem zjistila, že na jedné pohlednici se přeje vše nejlepší do Nového roku. Jenže já jsem švagrové s rodinou chtěla popřát vše nejlepší do celého nového roku, tak jsem vyrazila tentokrát do největšího nákupního centra na Moravě pro novou pohlednici. Víte, jak jsem pořídila? Nechtěla jsem koupit štěnátka se santaklausovskou čepičkou, tak jsem radši zamířila do nejbližší trafiky, kde jsem koupila moc hezký pohled. Na dotaz, jestli mají i známky, mě paní poslala na poštu. Tak jsem dnes odpoledne dojela i s Anežkou k poště, kde jsem zjistila, že si kvůli dvěma známkám vystojím půlhodinovou frontu. Sebrala jsem všechnu drzost a předběhla se ve frontě, pán, co měl být na řadě, mě samozřejmě pustil. Hodila jsem dvacku na pult a řekla si o dvě známky. Bohužel, pošťačka neměla dnes zrovna dobrý den, tak jsem si vyslechla nesmyslnou přednášku o tom, jak musím počkat, až tam něco spočte, že se nemám předbíhat a tak vůbec. Jsem na sebe pyšná, protože jsem ji hezky odpálkovala. Nakonec jsem známky koupila od velmi ochotné paní ve vedlejší frontě. No, na zpáteční cestě jsem si koupila dvě černá piva, abych si spravila náladu. Ale co je hlavní? Pohlednice jsou odeslané... :)
Je sedm, Anežka zalehla, já si spočnu... trošku se stydím, ale co, dokonalá matka nejsem, na co si dám pozor, aby se mě už Anežka nelekla...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat