16.2.2008

Dneska se Aňa poprvé nahlas zasmála. Nebylo ani čemu, rozesmálo ji, jak zametám smetáčkem s lopatkou smetí kolem květináče. Jinak si pořád prohlíží ručky a učí se je používat. Taky ráda pozoruje moje ruce. Neumí ještě uchopit věci, jak by chtěla, a to ji rozčiluje. Koníčky pase jedna báseň, zádové svaly má naposilované dost, furt ji nosíme v tygříkovi a Radek s ní lítá. Dělá pokroky a hlavně se často směje, vypadá jako náš skřítek. Otevře huběnku dokořán, jako by čekala na tu švandu, co přijde. Zatím to je tichý smích, ale dneska odstartovala další fázi, moc se na ni těším...